Tato divize byla oficiálně založena 18. listopadu 1917 ve Francii pod vedením gen. majora Omara Bundy. Byla složena z nových jednotek vycvičených v Pine Camp, NY a z jednotek, které již ve Francii byly a jejichž vojenská historie měla původ již ve válce o nezávislost. Např. 9. pěší pluk byl založen již v r. 1798, zúčastnil se bojů s Brity, v roce 1847 války s Mexikem, mezi lety 1855 – 1892 se zúčastnil kolem 400 bitev a šarvátek převážně proti Indiánským kmenům v prostoru amerických hranic s Mexikem. Účastnil se občanské války, dále španělsko-americké války 1898, Filipíny 1899 a potlačení Boxerského povstání v Číně 1900 – 1901.
Rovněž 23. pěší pluk patřil mezi „staré“ jednotky. Byl založen 26. června 1812 a prodělal řadu bitev v občanské válce např. u Gettysburgu, později bojoval i v indiánských válkách včetně okolí Little Big Hornu. Dále následovala také účast ve španělsko-americké válce a Filipínské kampani.
2. ženijní prapor má historii od roku 1861 a zúčastnil se také většiny tehdejších výše již jmenovaných střetnutí v americké historii.
Během 1. sv. války patřila 2. pěší divize mezi první americké jednotky, které se zúčastnily bitev ve Francii. Po skončení 1. sv. války byla 2. ID krátký čas ve službě jako okupační jednotka na Rýně a v srpnu 1919 se vrátila do USA do posádky Fort Sam Houston a Camp Travis, kde zůstala 23 let.
V září 1940 byla divize doplněna o některé jednotky, které jí byly během mírové služby převeleny jinam a prováděla manévry v Louisaně a Texasu a seznamovala se s novými zbraněmi a způsoby moderního válečnictví. V listopadu 1942 byla divize přesunuta do Camp Mc Coy, Wisconsin, kde prováděla čtyřměsíční výcvik v zimních podmínkách a testovala zimní vybavení včetně lyží a sněžnic. Koncem února výcvik vyvrcholil zimními manévry v Michiganu. Přes léto prováděla divize výcvik v Camp Mc Coy a koncem září dostala rozkaz k přesunu do Camp Shanks, New York, odkud 7. října ve velkém konvoji odplula a 17. října 1943 připlula do Irska, Belfast. Odtud byla vlakem přesunuta do County Armagh a County Down v Severním Irsku. Zde divize prováděla opět výcvik, jak bojový, tak výcvik řidičů, ženijní, zásobovací a vše, co se očekávalo v předpokládaném nasazení v plánované invazi do Francie. Uprostřed dubna 1944 byla divize přesunuta do Tenby v Sev. Walesu. Zde byly prováděny poslední přípravy před invazí, hlavně utěsňování všech vozidel a příslušenství proti vodě.
2. ID byla zařazena do V. sboru gen. maj. Leonarda T. Gerowa a měla následovat 1. a 29. pěší divizi ve druhé vlně na úseku OMAHA. Přesto byla již v první útočné vlně na Omaze společně s 1. a 29. divizí část ženistů z 2. ženijního praporu i někteří pěšáci se speciálním výcvikem z 2. pěší divize. Samotná divize se vylodila druhý den – 7. června 1944 rovněž na Omaze.
Hned 9. června 1944 se divize v součinnosti s 1. ID zúčastnila bitvy o město Trevieres a to byl počátek bojového tažení 2. ID v Evropě. Vzhledem k rozsáhlé bojové činnosti není dostatek místa na popisování podrobností, proto je přehled působnosti divize víceméně heslovitý.
FRANCIE
Trevieres – ofenzíva | 07.06. – 10.06.1944 |
Cerisy – ofenzíva | 11.06. – 19.06.1944 |
Obrana St. Germain d´Elle, St. Georges d´Elle, Le Parc | 20.06. – 10.07.1944 |
Kota 192 – ofenzíva | 11.07. – 12.07.1944 |
Vire – ofenzíva | 26.07. – 07.08.1944 |
Tinchebray – ofenzíva | 08.08. – 16.08.1944 |
Daoulas Peninsula – ofenzíva | 21.08. – 30.08.1944 |
Brest – ofenzíva | 21.08. – 18.09.1944 |
ARDENY – BELGIE – SIEGFRIED LINIE, NĚMECKO
Obrana Schnee Eifel | 04. 09. – 12. 12. 1944 |
Wehlerscheid – ofenzíva | 13. 12. – 16. 12. 1944 |
Obrana Rockerath, Krinkelt, Wirtzfeld | 17. 12. – 19. 12. 1944 |
Obrana Elsenborn Ridge (hřeben) | 20. 12. 1944 – 29. 01. 1945 |
Wehlerscheid – Harperscheid – ofenzíva | 30. 01. – 05. 02. 1945 |
Obrana Harperscheid, Dreiborn | 06. 02. – 28. 02. 1945 |
Gemund – ofenzíva | 01. 03. – 05. 03. 1945 |
Překonání Rýna | 06. 03. – 12. 03. 1945 |
Obrana rýnského předmostí | 13. 03. – 20. 03. 1945 |
Okolí Remagenu – ofenzíva | 21. 03. – 27. 03. 1945 |
Ruhrská kapsa | 28. 03. – 31. 03. 1945 |
Z Porúří k Lipsku | 01. 04. – 12. 04. 1945 |
Bitva o Lipsko | 13. 04. – 18. 04. 1945 |
Obrana na řece Mulda | 19. 04. – 30. 04. 1945 |
PODROBNĚJI UVÁDÍME POSTUP 2. ID DO ZÁPADNÍCH ČECH:
Po dobytí Lipska se divize přesunula v prvních květnových dnech 1945 dlouhou trasou podél čs. hranic za deště a sněhu přes Bayreuth do úseku mezi 97. a 90. pěší divizi na čs. hranici. Dne 4. května přijala kapitulaci německé 11. Panzer division, která se stahovala z okolí Nýrska na západ.
5. května 1945 v sestavě V. sboru gen. Huebnera zahájila postup do nitra Čech dvěma proudy, které se od Draženova rozdělily na tři proudy (viz mapka), aby 7. května 1945 vstoupila divize do Plzně. Den předtím – 6. května musela propustit přes své pozice jednotky 16. obrněné divize, které jako první osvobodily Plzeň. Zároveň s postupem 2. ID se přesouvalo i velitelství divize, které bylo 5. května v Klenčí pod Čechovem, 6. května v Horšovském Týně a 7. května v Plzni.
Z dalších větších měst se 2. ID podílela na osvobození Domažlic, Klatov, Kdyně, Holýšova a řady menších obcí. Po skončení války zůstaly jednotky divize v Plzni a okolí do 8. června 1945.
Např. velitelství 23 IR, 38 IR, 12 FAB, 38 FAB, 2th EngiB, 2 MED B, velitelství divizního dělostřelectva, 2. RCT, 2. Sig. Co., 2. QMC a 702 Ord. Co. zůstaly v Plzni a HQ z 38 IR dokonce v pivovaru.
Velitelství 9 IR bylo v Rokycanech, 15th a 37 FAB byly v Ejpovicích, Křimicích a Příchovicích.
Během prvního týdne v červnu 1945 mužstvo divize opouštělo Plzeň a jednotky se začaly soustřeďovat v prostoru Domažlic a Kdyně, kde bylo i velitelství divize 8. června. Od 18. června se divize začala přesouvat vlakem a vozidly do soustřeďovací oblasti poblíž Rheims v Sev. Francii, kam po 4 dlouhých dnech dorazila. Urazila přes 500 mil a byla ubytována Camp Norfolk. Odtud byla 5. července převezena vlakem do Camp Old Gold poblíž Yrefotu, kde se připravovala pro nalodění.
Od 12. – 13. července 1945 se jednotky 2. ID začaly přesouvat na lodích SS Ponticello, General Richardson a SS Marine Panter do přístavů v USA, kam dorazily kolem 20. července. V srpnu 1945 začalo soustřeďování v Camp Shift v Texasu a krátký čas probíhal výcvik pro případné nasazení do Pacifické oblasti, ale kapitulace Japonska udělala všemu konec.
Skončila také historie tažení 2. ID ve 2. sv. válce, kde tato divize strávila 337 dní v bojích, z toho 320 dní v kontaktu s nepřítelem. Byla jednou z nejvíce nasazovaných divizí a také ztráty a vyznamenání odpovídají tomuto nasazení.
ZNAK DIVIZE
Známá a populární hlava indiána v bílé hvězdě na černém štítě
Původ znaku vznikl již za 1. sv. války, kdy se začal používat jako rozlišovací značení na vozech divizních zásobovacích vlaků a to od dubna 1918 na základě soutěže o vhodný znak, pořádanou velicím důstojníkem zásobovacích vlaků. Když spatřil jedno vozidlo velitel divize gen. Omar Bundy, zjistil, že tento znak je dobře vidět ve tmě, tak rozhodl, aby se znak používal i na ostatních vozidlech. Zároveň bylo rozhodnuto rozkazem dne 14. listopadu 1918, že tento znak bude používán i jako ramenní nášivka, jako standardní znak divize.
Poté byl ještě trochu pozměněn a upřesněn rozměr. Např. některé jednotky divize měly rozdílné tvary a barevné značení pozadí pod hvězdou, černý štít byl vyhrazen pouze pro divizní velitelství, ale v r. 1933 gen. maj. Preston Brown zrušil všechny rozdíly a černý štít pod hvězdou se stal oficiálním znakem pro všechny jednotky divize.
VELITELÉ 2. ID
gen. maj. W. M. Robertson | 6. 6. 44 – 2. 6. 45 |
brig. gen. William K. Harrison | 3. 6. 45 – září 45 |
SLOŽENÍ 2. ID
9. pěší pluk | 12. děl. prap. (155 mm) | 2. ženijní prapor |
23. pěší pluk | 15. děl. prap. (105 mm) | 2. zdrav. prapor |
38. pěší pluk | 37. děl. prap. (105 mm) | 2. týlová rota |
2. průzkum. odd. | 38. děl. prap. (105 mm) | 702. dílenská rota |
2. spoj. rota | velitelská rota | MP četa |
ZTRÁTY
Padlí v boji | 3 488 vojáků |
Zranění v boji | 12 758 vojáků |
VYZNAMENÁNÍ
Medal of Honor | 6 |
DSC | 37 |
DSM | 1 |
Soldier Medal | 10 |
Legion of Merit | 20 |
Silver Star | 642 |
Bronze Star | 5921 |
Purple Hearth | 5193 |