PAMÁTNÍK ČESKOSLOVENSKÝCH POZEMNÍCH JEDNOTEK BOJUJÍCÍCH ZA DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY NA ZÁPADNÍ FRONTĚ
Z tisku:
- Právo 31. 3. 2012
- Plzeňský deník 4. 4. 2012
- Mladá fronta 5. 4. 2012
- Plzeňský deník 9. 5. 2012
- Mladá fronta 9. 5. 2012
- Lidové noviny 9. 5. 2012
- Právo 9. 5. 2012
PRACOVNÍ SKUPINA
- Rudolf Bayer
- Karel Foud
- Michal Chalupný
- Jiří Karásek st.
PROJEKT
- Cíl projektu
- důstojné a trvalé připomenutí obětí vojáků všech československých pozemních jednotek, které bojovaly ve 2. světové válce na Západní frontě
- připomenout České veřejnosti, že v letech 1939 – 1945 se na osvobození okupovaného Československa podíly také tisíce Československých občanů.
- důstojné a trvalé připomenutí systematické perzekuce vojáků západního odboje komunistickým režimem v letech 1948 až 1989
- seznámit veřejnost (především mládež) s historickými souvislostmi a ukázat společnosti, že máme vlastní hrdiny
- Informace k projektu
- V současné době žije z původních členů čs. samostatné obrněné brigády pouze asi 40 osob
- Vojáci čs. obrněné brigády dorazili do Plzně již 7. 5.1945
čs. obrněné brigádě nebylo dovoleno překročit Demarkační linii a byla dále dislokována v západních Čechách, jejichž centrem je právě město Plzeň
Práce na pomníku byla zahájena v průběhu roku 2008. Dne 11.1. 2012 byl Military Car Clubu Plzeň vydán Územní souhlas k vybudování pomníku SP.zn.: SZ UMO3/000977/12
Pomník bude odhalen dne 8.5. 2012 v 10 hodin v Plzni na křižovatce Husova ulice a Sady Pětatřicátkníků.
Upřímné a neopomenutelné poděkování za průběžnou podporu při přípravě pomníku, patří panu Milanovi Chovancovi.
Pomník bude vyroben Soukromou střední umělecko průmyslovou školou ZÁMEČEK.
Pomník bude odhalen Military Car Clubem Plzeň za podpory Plzeňského kraje zastoupeného panem hejtmanem Milanem Chovancem a za podpory města Plzně zastoupenou 1. náměstkyní paní Evou Herinkovou.
PRŮVODNÍ TEXT
V období let 1939 – 1945 padlo v boji, zemřelo na válečná zranění, zahynulo při výkonu služby či jinak nebo se stalo obětí různých nemocí na Západě, v severní Africe a na Středním východě na pět stovek příslušníků vojenských československých zahraničních jednotek.
V srpnu 1940 vznikla v Anglii tzv. 1. československá smíšená brigáda, V převážné většině šlo o muže, kteří na jaře 1940 tvořili 1. československou divizi ve Francii. Z celkového počtu příslušníků divize se do Anglie po skončení bojů ve Francii podařilo uprchnout celkem 3 500 mužům. V červenci 1941 byla 1. československá smíšená brigáda ve Velké Británii reorganizována na 1. československou samostatnou brigádu. Když konečně na Středním východě skončily boje, byl Čs. 200. lehký protiletadlový pluk – Východní převezen do Anglie, kam doplul v srpnu 1943. Vojáci, kteří prodělali boje proti Rommelovu Afrikakorpsu byli následně včleněni do řad čs. samostatné brigády, která zároveň byla transformována na Československou samostatnou obrněnou brigádu. Jejím velitelem se stal plukovník Alois Liška, později povýšený na generála. Údernou silou jednotky se staly tanky Cromwell.
Nedlouho po otevření druhé fronty bylo rozhodnuto, že také čs. obrněná brigáda bude nasazena na frontě ve Francii. Vzhledem k tomu, že bohužel nebyly k dispozici dostatečně početné zálohy bylo rozhodnuto, že jednotka bude nasazena u francouzského přístavního města Dunkerque, kde se opevnila početná německá posádka. Zde Čechoslováci prodělali nejednu bitvu, z nichž nejslavnější se uskutečnila dne 28. října 1944. Na “osamělé frontě”, jak se bojům o perimetr kolem přístavu přezdívalo, padlo od října 1944 do května 1945 celkem 182 Čechoslováků a dalších 461 bylo zraněno.
V podstatě pouhých několik hodin poté, co do Plzně pronikly pancéře americké 16. obrněné divize, objevil se v jejím centru malý vojenský oddíl s Čechoslováky v battle-dressech. Šlo o příslušníky tzv. Kombinovaného oddílu Čs. samostatné obrněné brigády, kteří postupovali za americkými prvosledovými jednotkami a symbolicky se tak zúčastňovali osvobozování západočeského pohraničí. Vojáci pplk. Sítka, který jednotce velel, byli připraveni jet na pomoc Praze, svolení oficiálně překročit demarkační linie se jim ale nedostalo.
Ihned po skončení bojů v Evropě v květnu 1945 se celá brigáda vydala na cestu do Československa, kam dorazila po 18. květnu. Na 6 200 mužů, 300 tanků, 1 300 nákladních vozidel a 230 obrněných vozů bylo rozmístěna na mnoha místech jižního Plzeňska a Klatovska na tzv. demarkační linii. V létě 1945, se muži gen. Lišky zúčastnili řady vojenských přehlídek uskutečněných v Plzni a na řadě jiných míst českého západu. Již v červnu 1945 došlo k transformování Československé samostatné obrněné brigády na 1. československý tankový sbor a jednotka, jejíž zárodek se utvořil již za obranných bojů ve Francii a kterou posílila řada mužů bojujících u Tobruku, zanikla.
Příslušníkům pozemních jednotek bojujících na straně Francie a Velké Británie nebyla nikdy věnována taková pozornost, jako čs. letcům v řadách RAF. Pomník, který bude stát v centru Plzně je jen malým poděkováním za vše, čím tito muži museli během cesty za obnovou Československa projít. Zapomenout nelze ani na společenský tlak, jakému byli “Zápaďáci” vystaveni po únoru 1948. Mnozí z těch, kteří za války bojovali za svobodu vlasti, byli tři roky po vítězství nad fašismem persekvováni, vězněni či dokonce popravováni. Pomník bude zároveň připomínat slavná místa bojů, kde se Čechoslováci osvědčili jako neohrožení bojovníci za demokracii a svobodu utlačovaných.