Od podzimu 1939 do jara 1940 byla v jižní Francii z protektorátních uprchlíků a mobilizovaných Čechů a Slováků, žijících ve Francii, postavena 1. čs. divize. Měla zhruba 10 000 vojáků, 1800 koní, 100 děl a minometů a 900 motorových vozidel. Její dva pěší pluky bojovaly za francouzského ústupu v sestavě 14. sboru 7. armády předem ztracené bitvy na řekách Marne, Seine, Grand Morin a Loire. 
Z divize se podařilo evakuovat do Velké Británie asi 3500 vojáků beze zbraní a vozidel, z nichž byla v anglickém Cheshiru na podzim roku 1940 postavena 1. čs. smíšená brigáda. Brigáda byla umístěna na úsecích pobřeží, kde se očekávala Hitlerova invaze. Čechoslováci vykonávali strážní službu na mořském pobřeží a zvykali si na britské poměry.
Na podzim roku 1943 byla brigáda doplněna čs. vojáky ze Středního východu, a to 200. čs. lehkého protiletadlového pluku, v počtu asi 2000 mužů. Jednotka byla přeorganizována na Československou samostatnou obrněnou brigádu a byla včleněna do 21. skupiny armády maršála Montgomeryho, určené k invazi do Evropy. Stav brigády byl 4600 vojáků, 200 tanků, 180 obrněných aut a transportérů, 70 děl a minometů a 1150 dalších motorových vozidel. Prováděl se usilovný výcvik v polních podmínkách, prováděla se modernizace výzbroje, tanků a vozidel. Brigáda přesto neměla dostatečný počet vojáků jak pro bojovou činnost, tak pro doplnění případných ztrát. Řada vojáků také odešla jako dobrovolníci k čs. leteckým perutím v RAF, pro jejich doplnění.
Brigáda proto dosáhla bojové pohotovosti až koncem června 1944, ale v důsledku velké bouře, která v tomto období poškodila umělé přístavy v Normandii, velitelství určilo nové pořadí důležitosti přepravy vojsk a materiálu přes kanál La Manche. Čs. brigáda přišla na řadu až koncem srpna 1944. V té době odevzdala téměř všechny tanky výměnou za nové a navíc, 40 důstojníků muselo odjet posílit čs. jednotku v SSSR.
Vylodění brigády proběhlo ve dnech 31. srpna až 9. září 1945 v umělém přístavu Mulbery v Arromanches. Zhruba čtyři týdny prováděla brigáda další výcvik v prostoru Calais. Počátkem října 1944 dostala brigáda rozkaz, přesunout se do prostoru Dunkerqu, vystřídat 1. kanadskou armádu a střežit německou posádku, obklíčenou v přístavu Dunkerqu. Posádku tvořilo asi 12 000 mužů, z toho 2000 SS a částečně námořnictvo, pod dohledem admirála Frisiuse. Úsek byl 26 km dlouhý a 8 km široký, převážně uměle zatopený. Naše jednotka, pod vedením gen. Lišky, měla 4259 vojáků a 167 tanků a s těmito silami nebyla schopna vážně ohrozit nepřítele, ale mohla zabránit jeho případným výpadům z opevněného přístavu. Na obou stranách se přesto uskutečnilo několik střetnutí a přineslo i ztráty na životech. Do kapitulace německé posádky, 9. května 1945, padlo v tomto prostoru 184 čs. vojáků, kteří jsou pohřbeni na hřbitovech v La Targette a Adinkerke.
Po celou dobu obléhání žádalo velení jednotky, v čele s gen. Liškou, nadřízené orgány (včetně maršála Montgomeryho) o přeřazení k americkým jednotkám, blížících se k čs. hranicím, ale bezvýsledně. Hlavními překážkami byly rozdílný vozový, tankový park a výzbroj a nemožnost doplňování případných ztrát. Přesto byla 24. dubna 1945 uvolněna symbolická jednotka pod velením podpluk. A. Sítka, v počtu cca 140 mužů, která byla začleněna do tzv. zvláštního kombinovaného oddílu, který byl přidělen do 3. armády gen. Pattona.
Dne 30. dubna překročil hranice u Pomezí a v Chebu se připojil k 18. pluku 1. pěší divize U. S. Army. Pomáhali Američanům při obnově chodu města. Již 7. května 1945 přijel kombinovaný oddíl do Plzně a po dohodě s americkým velitelstvím byl umístěn ve vesnici Kyšice. Dne 11. května vjel kombinovaný oddíl do Prahy. Jednotka projela jako první část čs. Zahraniční armády Košířemi, Smíchovem, přes most Legií, Národní třídu, Václavské náměstí, Ječnou ulici, Karlovo náměstí, reslovou ulicí a nábřeží zpět do Košíř. Avšak druhý den 12. 05. 1945 se musel kombinovaný oddíl vrátit zpět do Kyšic, později se přemístil do Bezděkovce u Nepomuka a Strašína u Sušice. Koncem května se přesunula i celá čs. samostatná obrněná brigáda do vlasti, přesněji přes Plzeň do Klatov a Rábí u Sušice. Dne 30. května vykonala slavnostní přehlídku v Praze. Další historie brigády se již odvíjela dle režie komunistů, brigáda byla rozpuštěna, důstojníci a vojáci později perzekuováni a činnost brigády znevažována. Část příslušníků musela odejít zpět do emigrace, někteří byli i popraveni, většina byla vězněna.
Dnes je naštěstí dost nadšenců v klubech vojenské historie, Military klubech i jednotlivců, kteří tuto historii naší západní jednotky nenechají opět zapomenout.
STAV ČS. SAMOSTATNÉ OBRNĚNÉ BRIGÁDY NA KONCI VÁLKY
- 6 300 vojáků
- 106 děl a minometů
- 270 tanků
- 210 obrněných automobilů a transportérů
- 1480 ostatních motorových vozidel